Jak (ne)být vyžírkou sociálního sektoru

Dnešní článek se bude týkat sociálních služeb (zejména těch pomáhajících). Na vedoucích pozicích takzvaných neziskovek, které si hrají na sociální se bohužel často nachází lidé, kteří mluví do věcí, kterým nerozumí.

Klienti těchto takzvaných sociálních neziskovek namísto, aby měli šanci na úspěšnou pomoc, dostávají se do ještě větších problémů, zaviněných nefunkčními sociálními službami, které jimi nicméně vůbec nejsou (ačkoli jsou podporovány dotacemi z krajů, ministerstva a dalších míst).

Toto vše je nutno brát jen jako náhled na celý problém, který má kořeny daleko hlouběji, především na krajích (zřizovatel), MPSV a podobně. Řešením je kompletní restruktualizace sociálních služeb a tzv. neziskového sektoru, kdy tato by byla podmíněna dalšími příjmy ze státního rozpočtu, nebo čerpání dotací. V případě neřešení již tak dosti závažných problémů v sociálním sektoru může brzy dojít k následujícímu:

• klienti budou zbytečně žádat o pomoc
• sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách budou zbytečně žádat o práci a chodit na pohovory, protože současným zájmem v neziskovkách není poptávka po zaměstnancích a to ani v případě, že takovouto lež inzerují, není žádný proaktivní přístup lektorů k výuce zájemců o tu, či onu službu (naopak jsou lidé na pohovorech odrazováni)
• vedoucí služeb budou nekompetentní sociopati, neschopní zvednout telefon a ani normální cestou řešit problémy

Současný zájem MPSV je pouze navýšení příspěvků sociálním službám, nikoli jejich důsledná kontrola, restruktualizace a další nezbytné věci. Informace ve článku byly čerpány z osobních zkušeností a jednání s mnoha lidmi, zájemci o službu a pracovníky.